Úzkostné a depresivní poruchy a fobie | Marek Horňanský psycholog
Úzkostné poruchy výrazně snižují kvalitu života
Podle aktuálních údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí úzkostnými poruchami min. 300 milionů lidí na světě. To z nich činí jedno z nejčastějších duševních onemocnění současnosti. Fobie, jakožto specifický typ úzkostné poruchy, postihují podle některých výzkumů až 10 % cellkové populace. Mnoho lidí se však kvůli studu nebo obavám nikdy neodhodlá vyhledat odbornou pomoc, což celkový počet případů může jen zvyšovat .
Úzkost je přirozená reakce organismu, která nás podvědomě chrání před potencionálním nebezpečím. O poruše můžeme mluvit, když je úzkost ve velké míře, trvá příliš dlouho nebo míra úzkosti, kterou člověk pociťuje, není přiměřená situaci, kterou prožívá. Dříve se těmto poruchám říkalo neurózy. Mnohdy pacienti ani netuší, že jejich problém je mnohem více psychický než fyzický. Přichází za lékařem s bolestmi břicha, problémy se srdcem, může se také vyskytnout panická ataka, která vypadá velmi podobně jako infarkt, což může člověka vyděsit a zmást. Jde o psychosomatické poruchy. Úzkost je také častým přidruženým příznakem jiných duševních onemocnění, jako je deprese nebo psychotická onemocnění.
Rozvoj úzkostné poruchy má za následek například tzv. traumatická separace v dětství. Ta má vplyv na narušení vývoje nervového systému dítěte. To má pak větší náchylnost a zranitelnost k tomu, aby onemocněl nějakým druhem úzkostné poruchy. Co ale také může značně ovlivnit rozvoj úzkostné poruchy je ztráta důležité a blízké osoby v dětství. Dalšími faktory rozvoje úzkostné poruchy je předčasné oddělení matky od dítěte, syndrom zneužívaného, týraného a zanedbávaného dítěte či rozmazlování, ulevování a povolování mantinelů ve výchově.
Existují také výchovné styly, které mohou přitížit psychice a narušené nervové soustavě. Těmito výchovnými styly jsou perfekcionismus a nadměrně kritizující výchova. Přehnaně pečující a rozmazlující výchova a dále výchova rodiči, kteří se o své dítě přehnaně bojí a dítě má pak pocit, že je svět plný nebezpečí. Dalším podstatným faktorem, je že děti velmi často používají nápodobu a zrcadlí chování rodičů. Když tedy uvidí, že se rodič chová úzkostně, nezvládá běžné denní situace beze strachu, je zde velká pravděpodobnost, že se toto chování od něj dítě naučí.
Fobie a úzkostné poruchy mohou do života člověka vnést mnoho bolesti, nejistoty i osamění. Přesto je důležité vědět, že nejste sami. Podobnými obtížemi prochází miliony lidí po celém světě, a to napříč věkem, pohlavím i životní situací. Dnešní možnosti psychoterapie, psychologie i moderní psychiatrie nabízejí širokou paletu účinných přístupů, jak úzkosti i fobie zvládat a překonávat. Základem je otevřeně o svých pocitech mluvit, nebát se požádat o pomoc a pochopit, že žádný strach není „zbytečný“ nebo „trapný“.
Zároveň je důležité, aby byla společnost více tolerantní a informovaná o těchto tématech. Stigmatizace duševních potíží často brání lidem včas vyhledat pomoc a vede k prohlubování trápení. Včasná diagnóza a odborná péče však mohou mít zásadní pozitivní dopad nejen na kvalitu života jednotlivce, ale i na jeho vztahy a celkovou spokojenost.
Pokud sami zápasíte s úzkostí či fobiemi, nebo pokud se s těmito potížemi potýká někdo z vašeho okolí, vězte, že řešení existuje. Prvním krokem je většinou odvaha si problém přiznat a hledat cestu ven. Nezapomínejte – nejste v tom sami, pomoc je dostupná a změna je možná. Každý krok směrem ke svobodnějšímu životu má cenu. Pokud máte zájem o další informace, tipy nebo podporu, najdete je na tomto psychologickém blogu 😊 Marek Horňanský psycholog Ψ
